Užité umění

Váza, Klášterský Mlýn, 1902

Obecně lze říci, že 1. polovina 19. století je posledním obdobím, kdy lze hovořit o individuální tvorbě řemesla. Od 2. poloviny, s rozvojem průmyslové výroby, zavedení strojů a pohonu páry, už dochází k masové výrobě užitných předmětů. Postupně tak klesá jejich umělecká řemeslná hodnota a individuální podíl tvůrce. Na tuto situaci reaguje v Anglii hnutí Arts and Crafts pod vedením Williama Morisse a Johna Ruskina, které kolem roku 1887 usiluje o obrodu řemesla. Hnutí čerpá z tradic, lidového umění, usiluje o oživení zapomenutých technik, a zlepšení kvality průmyslové výroby. Vzory hledá také v přírodě. Užívání rostlinných forem v dekoru potom vrcholí secesí. Také na počátku 20. století je snaha po rukodělném a svébytném provedení předmětů denní potřeby, ale je to již záležitost úzkého okruhu tvůrců a tyto předměty se stávají spíše výjimečnou záležitostí tvorby, která se postupně vyvíjí jako samostatné umělecké odvětví - design.

Váza, Klášterský Mlýn, 1900

Nejvíce je na výstavě zastoupena sklářská výroba. Většina předmětů je od 2. poloviny 19. století. Sklářská tradice v Čechách je slavná, pro seznámení s předměty je potřeba vrátit se do minulosti, protože techniky, které jsou zde vidět, se právě k ní váží. Broušené sklo se poprvé objevuje na císařském dvoře v Praze. Kolem roku 1600 začal tuto techniku používat Caspar Lehmann, brusič drahokamů a křišťálu. Princip broušení spočívá v rychle se otáčejících měděných kotoučcích, na které se nanáší brusná pasta.

Dalším technologickým objevem českých sklářů je rubínové sklo, které vzniká přidáním zlatého prášku do surového materiálu. Pro Čechy jsou rovněž typické tenkostěnné výrobky, jemné dekorované zboží zdobené emailem, zlacením a rytím. Tyto techniky rozšiřují od 18. století po celé Evropě (do poloviny 18. století Češi učí řemeslu více než v 50 zahraničních sklárnách v Evropě i Americe). Ovládají světový trh.

Váza, broušené sklo, 19. století

V l. polovině 19. století pokračuje vliv českého sklářství dalšími novinkami. Fenoménem z Čech zůstává nadále broušené sklo, spolu s přejímaným tzv. "kostěnkou". Přejímané sklo vzniká ponořováním čirého skla do roztaveného skla jiné barvy. Do vnější vrstvy se vybrušuje vzor odhalující vrstvu spodní. Dále sklo zářící jasnými barvami, s detailním vybrušováním, emailováním a také štípané hutní sklo. Technickou inovací je barevné sklo tzv. lythialin, které vyrobil roku 1830 Bedřich Egermann. Jedná se o neprůhledné sklo napodobující polodrahokamy. Změnou ve výrobě je rok 1876, kdy je sestrojen kuličský brus. Ten je již staršího data, ale od tohoto okamžiku je poháněn parou a dochází k masové výrobě skla napodobujícího broušené lisováním. Stejně tak dochází k nápodobě českého skla přejímaného.

Co se týče klientely do 19. století, české sklárny tvořily luxusní zboží pro evropskou šlechtu. Od 19. století především pro průmyslovou buržoazii a měšťanstvo usazené ve Vídni. Vzory vycházejí z tradičních renesančních, barokních a nově ve stylu klasicismu.

Pozvánka na výstavu

Prezentaci českého sklářství završuje sklo secesní. Roku 1900 se konala Světová výstava v Paříži, která měla být triumfem životního stylu a umění. Čeští skláři byli zastoupeni také sklárnou Maxe Spauna (později Johann Lötz Witwe) v Klášterském Mlýně, jehož sklo získalo nejvyšší ocenění Grand Prix. Spaun přihlásil k ochranné známce sklo se zatavenými a nalepenými barevnými pásy, patentoval metalizující dekor a předměty s intenzivním modrým a zlatavým kovovým leskem. V letech 1897-1898 uvedl na trh pod názvem Phänomen již secesní sklo a získal privilegium na jeho výrobu. Společným znakem jeho výrobků je neprůhlednost a lomená barevnost s duhovým třpytem na povrchu.

Kurátor výstavy: Renata Skřebská
Grafické práce na plakátu a pozvánce: Štefan Oščiatka
Technická spolupráce: Hana Svobodová