Ivana Kubová

Grafická tvorba Ivany Kubové je ovlivněna pop-artem. Pop-artová tvorba je charakteristická maximálním rozmyslem, chladně kalkulujícím s fyziologickými zákony zrakového vnímání a poznatky z geometrie, fyziognomie a optiky.

Tam a zpět, postupně odrývaný linoryt, 2008

Na první pohled je na výstavě opravdu silně zastoupena právě tato forma geometrické abstrakce, především v technice linorytu. Společným rysem s pop-artovými východisky je u autorky původní koncept budoucího díla. Nepracuje s nahodilostí, ale pomocí matematického propočtu. Hledá tak vnitřní řád věcí a jistotu pro konkrétní grafiku i pro sebe samu. Přesto si troufám říci, že u Ivany Kubové se jedná o jakýsi "podprahový nebo intuitivní pop-art". Do vlastní tvorby totiž silně zasahuje její nespoutaná a živelná osobnost. Místo přísně geometrických obrazců vznikají znepokojivé a živočišně krásné obrazce zrádných optických klamů plné neklidu a dráždivosti, které umocňují expresivní vstupy. Expresivitu díla dosahuje otáčením, posouváním a přetáčením matric nebo postupným odrýváním vrstev lina. Už to není matematický řád, ale podlehnutí tajemnosti materiálu a kouzlu co se objeví "samo". Dalším charakteristickým prvkem je zdánlivá jednoduchost, která se v lidském oku stává magickou smyslovou hrou. Hra pokračuje obrácením matrice na její rubovou stranu, kdy se snaží vytáhnout z podkladu maximum. V tomto okamžiku zachází až do krajnosti, kterou je pomyslná hranice výrazových schopností grafiky a ocitá se na území malířské tvorby. Malířskost je vystupňována použitím monochromní barvy a minimálních výrazových prostředků, kterými zároveň dosahuje zvláštní emocionality díla. Základem je práce s barvou ve vztahu k prostoru a hloubce obrazu. Prolíná se nejen linoryty s odkazy na strukturální krajinu nebo květinové víry. Opět v minimalistickém pojetí s téměř monochromní barevností, kde převládá škála karmínové červené, brutální fialové a ostré přechody modré a zelené, tak jak je můžeme vidět na letní louce, přes modré až téměř průsvitné přechody k vodním či větrným vírům, křehkým a něžným a velmi pomíjivým, stejně jako závan větru v trávě nebo krajkoví první jinovatky. Svou něhou a precizností evokují japonské dřevoryty nebo prchavost děl impresionistů, ale také prvky hudební kompozice.

Kruhy, monotyp, 2002

Neméně výtvarně zdařilé jsou monotypy, kdy často pracuje velmi namáhavou a časově náročnou technikou nanášení barev prsty. Je zde potřeba značné koncentrace, ale stále cítíme autorčinu živelnost, jako v případě až dekadentně svůdné "leopardí kůže" sálající exotikou a smyslností. Je tu rovněž zklidnění a ryze ženský pohled na svět v cyklu Utěrky nebo Dlažba, kde pracuje s tématem každodennosti s něhou a intimitou. Průhled záclonami uklidňuje a vyvolává tajemné vzpomínky svou éteričností. Podobně éterické a záhadné jsou divoké barevné vize, pro které byly inspirací předměty zpracované sklářskou technikou "millefiori", které na ni zapůsobily v dětství v podobě váz u své babičky. Opět každodennost odkoukaná a znovu objevená. Stále je zde stejný "průhled" pod povrch věcí a pohyb v prostoru a hloubce.

Louka, postupně odrývaný linoryt, 2007

Kurátorka výstavy
Renata Skřebská

Utěrky, monotyp, 1998